Stevard je nevinen. Na vlastní uši jsem slyšel, že nikdy neřekl:
„Éreč piklóš nemeči, huňár scépeň kámoš“
(Piš, holoubku, piš, brzy zcepeníš).
Proč článek o fotonech, tedy světelných částicích, začínám citátem z Járy Cimrmana? Protože nám názorně ukazuje, jaké jsou limity vědeckého bádání.
Věda stojí na důkazech. Dokázat se ale dá jen existence něčeho. Nelze dokázat opak: tedy že něco neexistuje nebo že se to nestalo.
Takovou schopnost mají pouze postavy Járy Cimrmana. Ty mohou s klidem prohlásit, že „na vlastní uši jsem slyšel, jak doktor NEŘEKL…“. Věda takovou možnost nemá.
Jak se to týká fotonů? Hned uvidíte.
Foton je „světelná částice“ u níž věda předpokládá, že má nulovou hmotnost. A díky tomu se může pohybovat „rychlostí světla“ tedy teoreticky maximální možnou rychlostí ve vesmíru. Ale jistě již tušíte, v čem je háček. Nulovou hmotnost nelze dokázat. Nelze ji reálně změřit. Lze ji pouze „teoreticky odvodit“.
Například v tomto článku se praví, že „ve skutečnosti není vůbec jisté, zda fotony mají nulovou hmotnost. Přestože to „věda“ obecně předpokládá. Je totiž možné, že fotony mají sice velmi malou, ale přesto nenulovou hmotnost.
Změnilo by se tím něco?
Z hlediska našeho běžného fungování asi ne. Ale z hlediska vesmíru a jeho celkového chování by to mělo zásadní význam na jeho pochopení a správnost našich teorii.
Věda to vyřešila prozatím po svém: říká, že klidová hmotnost fotonu je „nulová“ zatímco hmotnost fotonu v pohybu „nulová“ není.
A jestli vás trápí myšlenka, jak vůbec může existovat něco „nehmotného“, tak vám to ještě zkomplikuju tímto: V tomto článku se totiž píše, že „Vědci postavili zvláštní zařízení, které je schopné vytvářet částice hmoty se zápornou hmotností.“ Tak. A máte to.
Odkazy na zdroje:
Autor: Jakub Hermánek
Napsáno: 11.8.2022
Foto: Petr Zajíček, Pikomal.cz
Zveřejněno na sítích: