Před nějakou dobou jsem si na síti Linked-In všiml postu s odkazem na článek s názvem „Jak normální je, aby pětatřicetiletí chlapi spali s patnáctiletými holkami?“ který byl zveřejněn na Heroine.cz

Už z nadpisu je zřejmé, že článek pojednává o situaci, která není nezákonná. Osoby starší patnácti let mohou spát s kým chtějí. Tak to prostě je. Nicméně „predátoři – puritáni“ ucítili snadnou kořist: „Pětatřicetiletý chlápek co chce spát s patnáctiletou? To je jednoznačně sexuální predátor. Zabijme ho! Sežerme ho!“ Začali křičet.

A protože můj předchozí článek o predátorech zaznamenal velký zájem čtenářů, rozhodl jsem se věnovat zvláštní prostor jednomu z predátorských druhů zmíněných v článku Predátoři na síti Linked-In

A dav se k nim přidával. „Ukřižuj ho, ukřižuj ho“

Bohužel onen zmanipulovaný dav jaksi v té davové psychóze přehlížel některá základní fakta.

Především byl ignorován fakt, že sex osob starších patnácti let je zcela legální záležitost.

Dále byl ignorován fakt,. že dotyčné dívky se za patnáctileté pouze vydávaly. Tedy když se jich pánové zeptali, zdali jim je patnáct, tvrdily že ano.

Dále byl ignorován fakt, že tím, že dívky lhaly o svém skutečném věku, nejspíše plánovaly muže okrást nebo vydírat. Je to dobře známé a běžné používané kriminální schéma, kdy se „dívky pod zákonem“ vyspí s mužem, kterému pak za to hrozí vězení. A má ho v hrsti.

Nicméně zfanatizovaný dav i přesto všechno dívky obhajoval a domnělé predátory chtěl lynčovat.

Další informace, která vyplynula z diskuse, byla, že dívky jsou „klientkami diagnostického ústavu“. To znamená, že rodiče nebyli schopni zvládat jejich výchovu a musei je dát do „polepšovny“ A jak všichni víme, „polepšovna“ je takový kriminál pro nezletilé.

Dav přesto dívky obhajoval jako neviňátka a dál dotyčné muže prohlašoval za sexuální predátory. A nejen je. Ale i mě. Proč? Protože jsem je hájil.

Z uvedených informací bylo se mi jeví jako pravděpodobné, že dívky si „predátory“ sami vyhlídly v nějaké restauraci, přisedly si k nim a samy navrhly „užit si na pokoji“. Překazil jim to nějaký „náhodný pozorovatel“ který včas zavolal policii. Naštěstí pro pány. Protože se tak nakonec nestali oběti tohoto plánovaného predátorského kriminálního činu ze strany nezletilých dívek.

Zda onen „náhodný pozorovatel“ byl opravdu náhodný, nebo dívky dobře znal a proto je sledoval, nevíme. Ale já se přikláním k druhé verzi.

Každopádně jakmile jsem začal rozporovat logickou konstrukci „predátorů – puritánů“ jejichž cílem bylo ovládnout prostor a získat tak výhodu nad „staršími muži“ tím, že je všechny označíme za „potenciální sexuální predátory“, stal jsem se sám lovenou kořistí.

A když jsem zmínil, že i já jsem byl „obětí“ podobného pokusu nezletilých slečen mě dostat do pasti přišlo co? Stigmatizace.

Stigmatizace je jev, který známe především ze znásilnění a sexuálního zneužívání. Když žena řekne, že byla zneužita nebo obtěžována, má společnost tendenci ji „stigmatizovat“ tím, že říká: „ona si ale za to tak trochu mohla sama“. Tato stigmatizace vede k tomu, že se řada žen se svým zážitkem raději nikomu nesvěří.

A úplně stejnou stigmatizaci zažívají „starší muži“ jakmile nahlas řeknou, že se je mladá slečna pokusila „sexuálně vydírat“. Tento pojem „sexuální vydírání“ jsem nejspíš teď vymyslel, tedy vysvětlím, co tím mám na mysli.

Źeny jsou obětmi znásilnění a sexuálního obtěžování mnohem častěji než muži. To je prostě fakt. To vede k mylnému vnímání situace, že ženy jsou vůči mužům v nějaké nevýhodné pozici ve společnosti. Tento „narativ“ je živen a podporován především ženami, které chtějí upozadit význam mužů ve společnosti A houfně se k nim přidávají někteří mladí muži, snažící se získat výhodu nad svými staršími „soky“.

Nicméně přestože muži nejsou ženami znásilňováni a obtěžováni, děje se jim ze strany žen jiné, často bagatelizované příkoří. Ženy vyhrožují mužům, že je „udají“ za to že je „znásilnili, obtěžovali nebo s nimi měli sex když byly nezletilé“

Tomu říkám „sexuální vydírání“

A díky silnému narativu a náladě ve společnosti platí v těchto případech presumpce viny. Stačí, aby to někdo někde zveřejnil, bez důkazů, bez soudu, a kola „odplaty“ se začnou točit. Muž přijde o práci, je vláčen tiskem jako příklad predátora, často díky tomu přijde i o rodinu a ocitne se na pokraji společnosti. A často se pak ukáže, že k tomu nebyl důvod. Že obvinění bylo nepravdivé.

Takže muži mají v takové situaci na výběr: nechat se vydírat nebo se nechat zničit.

Ochrana mužů v takové situaci je v podstatě nulová. I přesto, že policii je z ničeho neobviní a soud je za nic neodsoudí, společnost jim zničí život.

Možná by si i „starší muži“ zasloužili nějakou úctu a ochranu ze strany společnosti.